Den 278. – 281. El Chaltén (9/2/2026)

Je pondělí, my se loučíme s ledovci a míříme do místa, kterému se přezdívá „hlavní město trekingu“. El Chaltén nás volá, ale ještě než jsme definitivně opustili El Calafate, museli jsme udělat jednu zásadní zastávku.

Vrátili jsme se do města na vyhlášenou argentinskou kávu. Tady v Patagonii má káva úplně jiný rozměr – je silná, poctivá a voní dálkou. V téhle zimě je to pro nás víc než jen nápoj, je to rituál, který nás pokaždé nakopne. Po kávě následoval velký nákup zásob, abychom v El Chalténu nemuseli ztrácet čas v obchodech a mohli být jen v horách.

Když jsme večer dorazili do městečka, uvítal nás déšť. Ale měli jsme štěstí – našli jsme oficiální parkoviště pro karavany, takže jsme se poprvé po dlouhé době cítili jako v „legálním“ domově. Jelikož jsme se rozhodli dobýt Fitz Roy na východ slunce, nastala příprava batohů, kontrola čelovek a rychlý spánek.

Budíček ve 2:00 ráno byl neúprosný. Venku tma jako v pytli, tiché město a neustávající déšť. Ale morálka byla vysoko, tak jsme vyrazili. V tuhle hodinu v horách tolik lidí nepotkáte –takže jen my a tma. Navíc takhle brzy ráno projdete vstup bez placení, a protože jsme se vraceli jinou cestou, měli jsme tenhle zážitek jako bonus zadarmo.

Jarda celou cestu bedlivě sledoval okolí a doufal, že potkáme pumu. I když se žádná kočka neukázala, ta atmosféra byla jedinečná. Dvě hodiny jsme šlapali v dešti, ale bylo příjemně teplo. Těsně pod vrcholem, když začalo to nejprudší stoupání, se stal zázrak. Déšť vystřídal sníh a na obloze se začaly míchat barvy.

Ten pohled nahoře se nedá popsat. Sněžilo, mezi mraky prosvítaly sytě červené červánky a z mlhy se pomalu vynořovaly obrysy skal. Poslední kamenité schody, kopec k laguně a… wow. Ten východ slunce byl sice zahalený v mracích a mlze, ale o to víc to bylo mystické a neuvěřitelné. Udělali jsme pár fotek, ale většinu času jsme se jen tiše kochali tou silou přírody.

Cesta dolů byla jako z jiného světa. Zatímco nahoře jsme mrzli ve sněhu, dole v údolí nás svléklo sluníčko. Bundu vystřídalo tričko a najednou nám bylo horko. Celkem jsme ten den našlapali neuvěřitelných 33 kilometrů, protože jsme to vzali křížem krážem přes všechny krásné vyhlídky. Večer jsme jen doslova „vpadli“ do auta a okamžitě vytuhli.

Další den už byl ve znamení regenerace. Procházeli jsme se městečkem, které má neuvěřitelný vibe – všude jsou lidé s krosnami, v kavárnách se probírají trasy a my jsme si samozřejmě nemohli odpustit naše milované churros. Potkali jsme další cestovatele, vyměnili si pár historek a prostě si užívali tu pohodu.

Třetí den jsme se rozloučili poslední kávou a ranním focením z dronu. Ty výhledy na žulové štíty z výšky jsou prostě jiný vesmír. Odjíždíme z El Chalténu příjemně unavení, ale s pocitem, že tohle byla jedna z nejhezčích kapitol naší cesty.

Tak hurá dál na sever!