Den 149. Kapské Město (3. 10. 2025)

Dnes jsme po pěti měsících v Africe dojeli do Kapského Města. Máme příjemnou cestu a hezké ráno, takže si zpíváme. Po cestě si v Somerwestu za odměnu kupuji cestovatelský klobouk a Járovi (za výdrž) nenápadně led světýlko, které si chtěl pořídit do auta. Další naše štace je v autoservise, kde si Jarda domluvil novou záslepku na egr ventil k turbu. Seznamujeme se s milým majitelem, který nás posílá počkat naproti do kavárny. V kavárně to voní po cukrovinkách a kávě. A jako bonus nás vítá dáma s úsměvem na rtech. Ještě než jsme si stihli objednat kafe, tak jsme se zapovídali. Na otázku odkud pocházíme, odpovídáme klasicky, že z Česka. A náhle tlesknou ruce a paní vyhrkne: „That´s wonderful. My husband was German, so we are neighbors.“. Cítím se jako u babičky a jsem absolutně šťastná, že jsme šli na kávu sem. Dostáváme ještě tipy co navštívit v Kapském Městě a na závěr vřelé objetí. Ze srdce děkujeme! Mulťák je hotov a my jdeme vyrovnat práci. Načež nám náčelník svého servisu oznamuje: „It´s free. Good luck.“. A tak Jarda vyndává alespoň plecháček, samolepky a klíčenku na památku. Všichni jsme spokojení, my pokračujeme dál a říkáme si, jaké máme dnes štěstí na lidi. A to ještě nevíme, co nás čeká… Míříme k další zastávce pro náhradní díly na Mulťáka a míjíme dílnu, kde dávají druhou šanci karosériím u aut. Jarda se jde zeptat, zda by nám nepomohli kapku upravit Mulťákovu fasádu – blatník.  Po minutě již parkujeme ve výjezdu a ujímají se nás hned oba majitelé. Začíná oprava Mulťákových bolístek, všichni dávají ruku k dílu, smějeme se a opět si užíváme super vibe. Na otázku kolik platíme, se oba majitelé usmívají a zase nic nechtějí. Podáváme si ruku, vyměňujeme si úsměvy, my vyndáváme naše poslední dárky a loučíme se. A po technickém dni míříme k Waterfrontu, na procházku kolem pobřeží. Opět se tu cítíme tak fajn, že nocujeme na parkovišti u nákupáku a jsme vděční, za krásný první den v Kapském Městě.