Den 139. – 144. Lesotho (23/9/2025)

Hurá do Lesotha! Tak moc jsme se sem těšili. Lesothu se říká „Švýcarsko Afriky“, nebo „Kingdom in the Sky“ (Království na nebesích) – a to hlavně proto, že celé území leží ve vysoké nadmořské výšce a je velmi hornaté. Hraniční přechod byl rychlý, během pár minut už se projíždíme na Lesothských silnicích. Potkáváme milé lidi, máme krásné počasí a tak hned první den vyrážíme do hor, kde je i rukodělná galerie, tam se nejvíce těším já. Stoupáme stále výš… hory, údolí, řeky a scenérie –  to vše dělá z Lesotha atraktivní lokalitu pro milovníky přírody, turistiky a horských výletů. K večeru přijíždíme do Teyateyanengu v horách a naše první kroky vedou do rukodělné dílny. Procházíme přímo přes dílnu, kde se tkají koberce a dekorační předměty, je to krásné vidět to vše na vlastní oči. V místním obchůdku jsme si vybrali peněženky z vlny a tak podpořili obyvatelé. Moc se nám tu líbí a tak zůstáváme přes noc a jdeme se projít a nejbližší kopce mezi jehličnany. Je to nezvyk procházet se mezi jehličnany, tak si to užíváme. Večer máme první Lesothskou bouřku, která bouří všemi barvami a my si to užíváme.

Krásné dva dny jsme strávili kolem kulturní vesničky ThabaBosiu, která se nachází u posvátné hory stejného názvu a je považována za kolébku lesothské státnosti. Hora noci fungovala jako přirozená pevnost – útočiště před útočníky a místo, odkud vznikl lesothský stát. Kulturní vesnička aktuálně slouží jako živé muzeum, kde se můžete setkat s tradiční lesothskou architekturou, ukázkou běžného života Basothov minulosti, tradičního řemesla – především výrobu ikonických přikrývek Basotho blankets a taky s historií krále Moshoeshoa I. a jeho lidu. Je to místo, které určitě stojí za návštěvu. Nám se dostalo příjemného přijetí, cítili jsme se zde jako doma a jako bonus jsme mohli vidět tradiční tance, místní kulturu a hlavně zažít tu krásnou přívětivou atmosféru.

Další tři dny trávíme v Lesothských horách. Naše první kroky vedly k vodopádům Meletsunyane, které jsou v blízkosti vesnice Semonkong. Lesotho má krásnou hlavní silnici, kdy jsme se mohli kochat přírodou, ale jak sjedete, je to opravdu dobrodružství. Jsme skoro u vodopádů a cesta vypadá děsivě, ale nebyl by to Jarda s Mulťákem, aby se neohroženě do této výzvy nepustili. A tak jsme brzy v nádherném údolí, kde teče potok, je tu ticho a všude se pasou osli a koně. Cítíme se jako v pohádce a jelikož jsme nějaký čas nejedli, jdeme ochutnat národní chléb Liphaphatha. Tento chléb je tradiční pokrm a na rozdíl od běžného chleba se nepeče, ale restuje v pánvi. Poté se ještě za tepla podává a máslem a je naprosto delikátní. Naše chuťové buňky byly uspokojeny a my jsme se rozhodli, že nebudeme spát u vodopádů, ale na vrcholku hor. Mulťákzdolává převýšení 2600mnm jako král a my se chystáme na zimní noc. Byly to nádherné dny, plné přírody a místní kultury. Po cestě k hlavnímu městu Maseru nám ve vesničce ukazují kouzlo místních Basotho dek, já jsem si je hned zamilovala a tak si musím jednu koupit. No nakonec to dopadlo tak, že jsme si jí koupili oba dva a odpoledne jsme z toho moc radost neměli, jsou velké a na delší cestu nepraktické, ale zároveň krásné a tradiční, asi je máme mít, tak to se smíchem přijímáme a jedeme dál. Dnes nás čeká poslední noc v Lesothu, hodně prší a my si chceme dát poslední krásnou noc v divočině. Povedlo se, nocujeme pod vesničkou blízko Masera a jako první den, tak i poslední den pozorujeme krásnou bouřku. Ráno se probouzíme do slunečného dne, vítají nás kolemjdoucí a ptají se nás, jaká byla noc. Dozvídáme se, že je tahle vesnička proslulá touláním se zlých duchů. Nám se ale spalo krásně, všichni se usmíváme a my jedeme dál, zpátky do Jihoafrické republiky. A abych nezapomněla, Lesotho má své státní motto a tím je –  „Khotso, Pula, Nala.“, což znamená Mír, Déšť, Prosperita. Osobně musím říct, že se tady člověk cítí krásně. Děkujeme, Lesotho, měj se blaze!