Den 262. – 264. Ushuaia: Na konci světa začíná to pravé dobrodružství (24/1/2026)

Ahoj všichni!

Je to tady. Ten moment, ke kterému jsme vzhlíželi tisíce kilometrů. Mulťák zastavil v Ushuaie – nejjižnějším městěplanety. Ten pocit, když stojíte u ikonické cedule „Fin delMundo“ a za vámi už je jen ledový oceán a Antarktida, se nedá popsat. Je to směs čistého štěstí, pokory a vítězství.

Ushuaia nás okamžitě dostala svou energií. Není to jen turistický přístav, je to místo s neuvěřitelným geniem loci. Prozkoumali jsme město křížem krážem a tady je pár bodů, které nás nadchly: Přístav a Beagle Channel: Pohled na barevné lodě chystající se k Antarktidě je fascinující. Museodel Presidio: Stará věznice, kde kdysi končili ti nejnebezpečnější trestanci. Právě vězni vlastně vybudovali základy dnešního města. Avenida San Martín: Hlavní tepna plná obchůdků a hospůdek, kde to žije ve dne v noci.

Večer jsme přejeli k národnímu parku, otevřeli si Sauvignonna oslavu toho, že jsme to dokázali, a sledovali západ slunce. Pak začalo pršet – jako by nás Ohňová země chtěla pokřtít, tak jsme zalezli do Mulťáka a šli jsme spát, ráno brzy vstáváme.

Další den budíček v 6 ráno a směr ledovec Vinciguerra. Tohle nebyla procházka růžovým sadem, ale zážitek na celý život. Cesta vedla skrz pohádkové lesy, kde jsme se stihli několikrát ztratit, ale díky tomu jsme narazili na divoké koně. Vidět je svobodné uprostřed té divočiny? Wow. To nám vzalo dech a trochu jsme se pokochali. Cesta zpátky na trasu nás vedla přes mýtinu plnou zářivě žlutých blatouchů – čistá krása. Aby to nebyla nuda, oba jsme si vyzkoušeli „koupel“ v místní bažině. Smáli jsme se tomu, i když jsme měli boty plné bláta. Výšlap nahoru k ledovci byl jedinečný, začalo mrholit a cesta klouzala, ale ten pohled na modravý ledovec a lagunu nahoře? To za tu dřinu stálo.

Cestou dolů, když už se oteplilo, jsme si dali pauzu u lesa a ti divocí koně k nám přišli znovu. Jako by se s námi chtěli rozloučit. Den jsme zakončili točeným pivem v místním pivovaru, které rozhodně stálo za to a bylo dokonce s výhledem přímo na ledovec. Poté jsme jeli přespat na vyhlídku za město, kde jsme potkali místní lišky a brzy jsme jim dali dobrou noc, protože opět brzy vstáváme.

Třetí den v Ushuaie jsme již v 6 ráno šlapali směr Laguna Esmeralda. Patagonie nás přivítala ranním tichem. Cestou jsme měli neuvěřitelné štěstí – u obrovské hráze jsme sledovali bobry, jak si nerušeně plavou ve své teď již domovině.

Když jsme došli k laguně, byli jsme tam úplně sami. Ta barva vody – neuvěřitelná smaragdová – a ranní slunce, to byla čistá meditace. Zkusili jsme do té ledové vody aspoň namočit nohy,ale to bylo tak jedině, co jsme zvládli, haha. Ale načerpali jsme energii a než dorazily davy turistů, už jsme si to šlapali bažinami zpátky k autu.

Poslední obědo-večeři jsme si užili na nenápadné vyhlídce v lese, kde byla i přístupná řeka, takže jsme měli i úžasnou přírodní sprchu. Poté následovala poslední procházka Ushuaiou a teď už se vracíme k našemu oblíbenému jezeru, kde je ticho a klid. Ushuaia nám dala všechno – hory, led, divoká zvířata i pocit, že svět je sice obrovský, ale my v něm s naším Mulťákem máme své místo.

Tradááá dál, dobrodružství nekončí, jen se otáčíme na sever!