Den 14. – Mauritánie

Dnes jsme čtrnáctý den na cestách a probouzíme se na skále u majáku. Každý jsme si potřebovali udělat ráno pro sebe a tak Jára vyráží běhat a já se jdu ponořit do meditace. Po chvíli nás navštěvují dva místní šerifové, kteří nám chtějí pomoci s přepravou auta na vlak, který projíždí Saharou. A tak nás mile dovedou až k přepravní společnosti, kde naše společná cesta končí, dáváme si placáka a loučíme se. Jsme plní nadějí a tak si jdeme domluvit naložení Mulťáka na vlak. Bohužel cesta vlakem se nakonec nekoná. Prostředník dopravní společnosti je neúprosný, chce hodně peněz a má své nesplnitelné podmínky a tak míříme do hlavního města Nouachkott po silnici. Cesta je doslova šílená, jakoby jí přejel parní válec, venku je 52 stupňů a tak všichni tři klejeme. Když mineme horizont, věříme, že jiný odstín šedé silnice bude lepší, ale asfalt stále mizí, občas snad výjimečně přebývá a tak na chvíli letíme vzduchem a dopadáme na Mulťákova unavená kola. Za tmy přijíždíme do kempu a jsme rádi, že máme nohy i kola. Objednáváme si něco malého k večeři a jdeme se vyspat na další cestu. Dobrou