Den 15. – Nouachkott

Probouzíme se s novým rozměrem zvaným střevní potíže. Byla to náročná noc, ale slyšíme oceán a tak jsme se rozhodli to vše spláchnout v oceánu a přivítat lepší dnešky. U oceánu se seznamujeme s mauritánci, vyměňujeme si pár vtípků, nějaké fotečky a vzhůru na další cestu do Ataru. Oba upřímně doufáme, že bude cesta lepší než včera, když jsem hodně optimistická, něco mi říká, že to bude boj. Máme před sebou šesti hodinovou cestu do Ataru, kde se uvidíme s přáteli a již začátek cesty nám moc nepřeje. V Mauritánii nikde nezaplatíte kartou a tak se vracíme přes chumel lidí a energie k bankomatu v srdci města. Po výběru, natankování, nákupu vody vyrážíme konečně vstříc Ataru. Jedeme krásných 200km po božské cestě a náhle se z cesty stane opět stezka odvahy. Každou chvíli nás staví policie, chce kopie pasů (kdybyste prosím Vás jeli do Mauritánie, vezměte si sebou tak padesát kopií vašich pasů) a naše energie je již na neutrálu. Do Ataru dojíždíme za tmy a představa, že nás čeká stejná cesta zpátky je šílená. Jdeme si užít večer s přáteli a vytěsnit myšlenky na zítřejší cestu.

Den 16. – Atar

Vyrážíme z Ataru a děláme si menší zastávku v Terjitu. Zapomenutá vesnička v horách, kde se zastavil čas a je zde i krásná oáza. Dáváme si procházku do oázy, kocháme se místní přírodou a horami. Když přicházíme k oáze dva muži po nás požadují peníze za vstup a tak se otáčíme a jdeme zpátky k autu. Cesta do Nouachkott byla opět náročná, po cestě jsme chytli písečnou bouři a tak jsme jeli ještě pomaleji než do Ataru, byl to ale skvělý zážitek a tak se jdeme šťastně unaveni vykoupat do oceánu a připravit se na další den.