Den 82. – 94. Cabinda – Angola (28/7/2025)

Celí natěšení vstáváme brzy a parkujeme Mulťáka hned u kanceláře v přístavu. V kanceláři nás čeká studená sprcha, protože loď pojede nejdříve za pět dnů a ještě to není potvrzené. Druhá věc je, že si musíme najít agenta, který vše zařídí, jinak to prostě nejde. Našli jsme si Maria, který nám dělá cenovou nabídku na 1000 dolarů i se slevou. Nadšení nejsme, ale víza do DRC jsme mohli mít z Čech a tak přijímáme zodpovědnost i nabídku agenta. Bohužel nemáme kde spát a tak si jdeme vybrat nějaké peníze, což je taky nadlidský úkol, protože bankomaty v Cabindě nemají peníze a stojí se na ně šílená fronta. A ejhle, peníze zrovna došli, výběr je nemožný, ale aspoň se ptám dalšího neúspěšně vybírajícího člověka, jestli neví, kde bezpečně přenocovat. Měli jsme štěstí, pán je moc milý, ale nemluví anglicky a tak nás vede za svou ženou, která mluví bravurně. Vysvětluji jí naší situaci a ona neváhá a ptá se manažera, jestli můžeme přenocovat u obchodu. Vše vychází, my máme kde spát a jsme vděční, protože jsme potkali opravdu báječné lidi. Dobrou

Je úterý, my připravujeme dolary a jdeme do porta zaplatit plavbu, snad loď někdy pojede. Při platbě se s Járou docela usmíváme, protože vedoucí přístavu i agent s dolary pózují a nadšeně si dělají fotky. Máme zaplaceno a trávíme žas v přístavu. Během odpoledne k nám přijíždí auto s dvěma muži, jestli nepotřebujeme nějak pomoci. Snad jen s ubytováním říkáme… Nadšeně nám ukazují, ať jedeme za nimi, Jára startuje Mulťáka a vyrážíme. U hotelu se domlouváme na úplatě, za přespání na dvoře a jsme pozváni do baru na pivo. Při pivním sprintu (vypili jsme totiž tři piva během hodiny) se dozvídáme, že jeden z nich je Španěl a bar vlastní jeho bývalá manželka. Čas plyne a my se dobře bavíme, k večeru jedeme vybrat do bankomatu peníze. Monteiro nám hodně pomáhá zorientovat se v Cabindě, což nám ulehčuje první dny. Děkujeme.

Dny utíkají jako voda, agent s námi úplně nekomunikuje a my doufáme, že zítra, tedy v sobotu odplujeme do Soya. Dva dny jsme spali v areálu místní školy, poznali jsme místní profesory a prozkoumali, jak vypadá škola v Angole. Již je ale čas se posunout a tak jedeme kousek za město. Nacházíme nádherný objekt s palmami – Thomson House a jdeme se zeptat, zda bychom se mohli ubytovat. Muž je velmi ochotný a ukazuje nám krásné apartmá, bohužel na to nemáme peníze a tak prosíme, zda nás za úplatu nechá přespat na parkovišti s možností využít sprchu. Usmívá se a souhlasí. Máme štěstí.

Vstáváme brzy ráno a míříme do Porta s myšlenkou, že odplováme. Přijíždíme do přístavu, všude je policie, nikoho nepouští. Říkáme si, jestli je to kvůli nepokojům v Luandě.Místní tam totiž stávkují kvůli zdražení pohonných hmot z 10 na 12 korun českých za litr a celkově kvůli nespokojenosti s vládou. Protesty se změnily v rozsáhlé nepokoje, rabování, střetů s policií a zemřelo dokonce desítky lidí. Nám se to zdájako úžasná cena za pohonné hmoty, ale když si vzpomeneme, že celkový ropný export Angoly je 850 miliard korun ročně, je nám trochu do breku v čem tu ti lidé žijí. Zpátky k naší sobotě, policie nás nepustila, přístav je zavřený a agent nekomunikuje a tak jedeme zpátky do Thomson House s prosíkem, jestli můžeme ještě zůstat do pondělí. Jsme vítáni a padá námkámen ze srdce.

Další den vyrážíme dopoledne na průzkum Cabassanga. Cestou necestou potkáváme úžasnou švadlenu a její rodinu. Šijí s ní dokonce její děti a to nejmladší spí uvázané na jejích zádech. Líbí se mi její práce a tak jí předávám mé návrhy šatů a prosím jí o ušití. Dcera mi bere míry, aby mohli začít šít, protože zítra bude hotovo, což je úplně super boží. K večeru si každý děláme své sportovní kolečko a pohodu s filmem.

V pondělí mě potěší snad jen nádherně ušité šaty, protože se opravdu povedli. Agent s námi nemluví, tisíc dolarů je někde pod polštářem a my se snažíme udržet klid. Vřelé díky majiteli Thomson House, nechává nás u apartmánu na neurčito a již po nás nechce žádné peníze. Do toho se nám ozývá agent, že bychom mohli ke konci týdne vyplout, ale záleží na tom, jaké budou vlny. Říkáme si: Hurá.

Přichází konec týdne a s tím hovor od agenta: Přijeďte podepsat papíry, v sobotu vyplouváte. Jooo, jsme nadšení, po dvou týdnech v Cabindě uvidíme Angolu, paráda!

Ve čtvrtek podepisujeme dokumenty a míříme zpátky k Thomson House na poslední noc. Po cestě kupujeme hlídačům v obchodě sladké dobroty, ať mají taky trochu hezčí večer a spokojeně si užíváme poslední pohodu v ThomsonHouse. V pátek zařizujeme poslední věci na plavbu, uklízíme a nemůžeme se dočkat, až se Mulťák zase rozjede vstříc novým zážitkům. Poslední noc trávíme u školy s návštěvou pana ředitele a občasným mrknutím očka místních policejních šerifů, kvůli bezpečnosti.

Sobota je náš den D, jsme v přístavu brzy ráno a dost natěšení. Jarda s hrůzou v očích předává agentovi klíčky, Mulťáka a důvěru, že těch pár metrů dojede v pořádku. S napětím pozorujeme nalodění Mulťáka na loď a samy se jdeme odbavit. V hale potkáváme cestovatele z Francie, vyměňujeme si poznatky a zážitky – jeden milí pár cestuje po Africe na kole, co si budeme… mlčky je obdivujeme. Je poledne a loď vyplouvá. Každý účastník plavby dostává svačinu, pití a sáček na zvracení. Nepokorně se usmívám, jakože sáček na zvracení jo? Hahaha… Bereme si sluchátka a pouštíme si film, máme před sebou zhruba tři hodiny plavby a chceme si je užít. Uplyne dvacet minut, v lodi se mění tlak, vlny začínají být docela epesní, mně se svírá žaludek a motá se mi hlava. Na palubě začíná apokalypsa, jako z filmu… většina lidí zvrací, část omdlévá při cestě na toaletu a zbytek fungujících doprovází stevard na garážovou palubu. Jarda je v pohodě, ale já se snažím dýchat a srovnat si ty tlaky v mozku, jo pokora se připomněla. Na palubě nás zůstalo pět a půl, ale zvládli jsme to, již přijíždíme do Soya. Kapitán zkušeně parkuje, posádka vyhazuje kotvu a my jsme volní. No to jsme si taky jen mysleli. Čekáme pár hodin, aby klesla voda a Jarda mohl vyjet s Mulťákem, ale jsme šťastní a jdeme prozkoumat Soyo. Po cestě zpátky si v Maríně dáváme výbornou a levnou obědovečeři s prosbou o přespání v přístavu. Máme povolení a trávíme noc v přístavu.