Den 110. – 114. Viva la Namibia! (25/8/2025)

Ráno vstáváme za rozbřesku a chystáme se na imigrační. Poledních pár minut a jsme v naší vysněné Namibii. Kopie pasů, fotečka, razítko a během pár minut jsme volní. Na imigračním v Namibii nás čeká měření teploty a velká fronta. Nabízí se nám mistr převaděč, ale my máme čas a tak si pokojně chceme vystát frontu. Jarouš jde zařídit papíry pro Mulťáka a já čekám na imigračním. Máme trochu změnu plánu – Namibie zrušila od 1. dubna 2025 bezvízový vstup do země, ale všichni jsou milí a víza nám zařizují za klasický poplatek. Dvě hodinky a máme vše zařízeno, krásná práce. Míříme dál do města, dát Mulťákovi šťávu, protože hned ráno jedeme do Národního parku Etosha a už se nemůžeme dočkat.

Je úterý, my jsme již v půl osmé na značkách před branou Národního parku Etosha, konkrétně v části Namutoni a nemůžeme se dočkat. Kupujeme si vstup do parku na tři dny, následuje menší kontrola auta, vše je v pořádku a my jsme vpuštěni do ráje. Hned po 10 minutách vidíme stádo zeber a pakoňů, bože, to je nádhera. Stojí přímo vedle našeho auta a my jsme ohromeni. Popojedeme dalších pár metrů a máme štěstí. Pozorujeme lva a lvici, která je březí z minimální vzdálenosti, okolo nich se honí stádo žiraf. Je to nepopsatelný pocit vidět všechna tato zvířata ve volné přírodě a oba cítíme velkou vděčnost. Projíždíme Etoshou a kocháme se. Je neuvěřitelné, jak dokážou být zvířata maskovaná a tak bedlivě pozorujeme. Vedle nás stojí sloni a požírají větvičky, Jára vypíná motor a pozorujeme je z metrové blízkosti. Jsou to nádherná zvířata. Z dálky k nám přichází žirafa a já se kochám tou majestátností. Celý den jsme pozorovali zvířata a užívali jsme si přírodu, je čas dojet do kempu. Dnes nocujeme v kempu Halali, kde můžete pozorovat zvířata u napajedla i v noci, takže se moc těšíme. Přijíždíme do kempu, děláme si dnes studené rychlé jídlo, symbolicky si bereme cider Savana a jdeme na noční pozorování. Máme hezké místo a zase štěstí. K napajedlu přichází nosorožci, hned dva druhy – Nosorožec dvourohý a Nosorožec tuponosý. Dokonce přicházejí k napajedlu i se svými mladými a celou rodinkou. Když nosorožci odchází, přichází hyeny a po nich zase sloni a tak se to celý večer u napajedla střídá. Je docela zima a po celém dnu stráveném pozorováním míříme spát. Ráno je taky den.

Vyrážíme dál směr kemp Okaukuejo, jeden z hlavních táborů uvnitř parku. Cesta je šílená, Mulťák je statečný a tak brázdí Etoshu jako pán. Jedeme sice 20km/h, ale aspoň vidíme všechna zvířata, a kde se co šustne. Je to opravdu oáza vidět ve volné přírodě tolik zázraku a ještě tak blízko vedle nás. Před kempem je napajedlo, u něj je stádo snad sto zeber, zastavujeme a necháváme se pohltit zvířaty a krásou. Když později dorážíme do kempu, je plný a nemají místo, ale Jára má jako správný chlap řešení hned. Stačí vyjet pár km z Národního parku a vidíte krásně nově zrekonstruovaný Etosha Trading Post – kemp. Máme štěstí, mají pro nás místo a tak si rezervujeme dvě noci v této oáze. Cena za noc kempování je o půlku levnější, než přímo v parku a tak jsme rádi, že konečně zase něco ušetříme. Trading Post je dokonalý, oproti jiným kempům je tu klid, bazén a máte soukromí.

Je tu další den, náš poslední den v Etoshe a my míříme k napajedlu do kempu Okaukuejo. Pozorujeme zebry a ptactvo. Po chvíli přichází velké stádo slonů, opět s malými. Usmíváme se a jsme šťastní. Sloni přišli na polední koupačku, začíná být opravdu horko a tak nás ukazují sloní kusy v napajedle i mimo něj. Dokonce jsme měli tu čest a viděli jsme i sloní námluvy. Pár hodin uplynulo a my se loučíme s Etoshou. U výjezdu z parku jsou ženy a děti z kmene Himbůa prodávají své rukodělné výrobky. Ženy Himba jsou známé svým typickým červenohnědým zbarvením kůže a vlasů, které vzniká nanášením směsované otjize. Tato směs se vyrábí z hlíny, másla, bylinných výtažků a chrání před sluncem, hmyzem a vysušením. Vlasy si ženy tvarují do složitých copů, které mají symbolický význam – podle věku, rodinného stavu, nebo mateřství. A tradičně chodí s odhalenou horní částí těla, nosí kožené sukně a množství korálků. No nebyla bych to já, abych Járu nenutila zastavit. Jdeme za holkama, které se o nás doslova začínají přetahovat a tak si na památku vybírám náramek a Jára malého slona. Vyměňujeme si úsměvy, pás posunků a taky fotku na památku. Opět nabití zážitky jedeme do kempu. Dáváme si odpolední jógu, otužování a večer si užíváme náš oblíbený oheň. Děkujeme Etosho, byla jsi báječná.