Den 123. – 125. Windhoek a víla zubnička (7/9/2025)

Je neděle, my jsme v Kempu Monteiro a budeme tady, dokud nevytrhnou Jardovi zub. Jarda si tedy myslí, že ho opraví, tak mu fandím. Je to tu krásné, vyrážíme na menší průzkum k zdejší hoře a zapomínáme na starosti. Po návratu máme v plánu udělat jídlo a pozorovat úplněk se zatměním měsíce. Jsme nadšení, je to jedinečná podívaná. Večer jdu ještě na skautský průzkum, kde nacházím dikobrazův osten a kochám se úplňkem.

V pondělí frčíme do Windhoeku, hlavně tedy k zubaři, ať má konečně Jarda klid. Máme štěstí, vše jde jak má. Zubař je super, děla rentgeny, všichni makají a na zoubku se pracuje. Po hodině trápení přichází Jarouš s vytrženým zubem a nateklou pusou, ale spokojen s procesem a taky, že to má už za sebou. Celkově jsme docela vděční, že se to stalo tady v Namibii. Třeba v Mauritánii by to byla větší jízda jít k zubaři. Pan doktor tvoří papíry pro pojišťovnu a my vymýšlíme co teď. Jdeme rychle nakoupit něco k snědku, pak zpátky do kempu, přečkat bolest a vyhlížet zoubkovou vílu.

Po zákroku jsme chtěli jet do Botswany, ale Windhoek nás trochu pohltil a my jsme se nechali. Jardovi je lepší, tak z toho mám radost. Navštívili jsme místní trhy, všichni jsou tu zase tak šikovní, nevím kam dřív kouknout. Ochutnali jsme místní pivo Windhoek, je výborné a nejlepší je za nás nealko, má takový správný říz a medový nádech. Prošli jsme se městem a objevili koloniální stavby, byl to moc příjemný den. Odpoledne míříme zpátky do kempu, kdy nás vítá majitelka a její čtyřnohý mazlíček. Máme se dost rádi a tak si ještě užíváme drbačky a příjemný rozhovor. Večer pár hovorů a hurá spát.